O nás

Historie areálu

Historie záchrany Vaňkovky:

 

VAŇKOVKA KROK ZA KROKEM

 

 

 

 

 

Friedrich Wannieck (1838-1919)

 

Zakladatel Vaňkovky Friedrich Wannieck se narodil 18. července 1838 v Brně na Kobližné 33/35, jako třetí ze čtyř dětí v rodině postřihačesukna Johanna Wanniecka.

Vystudoval brněnskou reálku (1851-55), Vysokou školu technickou ve Vídni (1855-58) a Polytechniku v Karlsruhe (1858-60). Po studiích pracoval dva roky ve Vídni u Ing. Halla na budování válcovny kolejnic v Gratzu pro Jižní dráhu.

V r. 1863 - ve svých 25 letech - podnikl studijní cestu do Anglie (Londýna) a Skotska. Byl zaměstnán u Ing. Bramwella ve firmě Ordisch-Lefevre a nejvíce se zajímal o železnici a doky.

Po návratu do Brna vedl stavbu výrobní haly textilní firmy A. Löw a H. Schmall. Na této stavbě byly poprvé v Brně po

Dny Friedricha Wanniecka v následujících dvaceti pěti letech byly naplněny prací nejenom pro rozvoj jeho továrny. Své schopnosti a energii věnoval také odborné a veřejně prospěšné činnosti.

V roce 1903 opustil Friedrich Wannieck ve svých 65 letech s celou rodinou Brno natrvalo. Pobýval pak v Mnichově a severní Itálii (v Meranu), do Brna se vracel již jen příležitostně.

Jediný syn Friedrich Oskar mu zemřel ve Vídni 6. července 1912 ve věku nedožitých 40 let, manželka Victoria za tři a půl roku nato - 28. ledna 1916.

Friedrich Wannieck se dožil necelých 81 let - zemřel v Meranu dne 21. dubna 1919. Je pohřben na lesním hřbitově v Mnichově - ve městě, kde dosud žijí jeho přímí potomci.

 

Friedrich Wannieck - osobnost veřejně činná

 

1869 zvolen členem představenstva Obchodní a živnostenské komory v Brně

1872-1891 členem představenstva Spolku pro postavení Německého domu jako kulturního stánku německy mluvících obyvatel Brna

1873 spoluzakladatelem a kurátorem UMPRUM v Brně

1873 vicepresidentem Společnosti pro vodovody v Brně

1873-1877 členem výkonného výboru pro přípravu světové výstavy ve Filadelfii

1873-1878 cenzorem brněnské filiálky Rakouské národní banky

1875-1877 členem sboru pro přípravu zavedení metrických měr a vah v železářství a reformy přímých daní obyvatelstva

2.6.1877 kupuje statky v Želešicích a společně s Franzem rytířem von Felbingerem zde zakládá ve staré venkovské usedlosti "Victoria- Baumschule". Zahrada a ovocnářská školka nese jméno jeho manželky. (Dnes Šlechtitelská stanice Želešice.)

1878 členem sboru pro přípravu nového řemeslnického řádu

1879 zpravodajem Obchodní a živnostenské komory ve věci přípravy zřízení chemické laboratoře a pokusné stanice v Brně

1879-1883 cenzorem Rakouské národní banky ve Vídni

1881 podílí se ve Vídni na zakládání mlékáren s odstředivkami

1882 předsedou průmyslového a živnostenského soudu pro železářský průmysl v Brně

1883 členem správní rady Pražské železářské společnosti

24. 9. 1884 zvolen 402 hlasy proti 21 hlasům poslancem říšského sněmu za Brno (za německou liberální stranu)

24. září 1887 členem poroty pro výběr projektu Německého domu

12. července 1888 založena Wannieckova nadace, která zakoupila pozemky na dnešní Viniční ulici v Židenicích pro výstavbu kolonie pro invalidní dělníky jeho podniku (18 000 zlatých vložil F.W. do této nadace a dalších 10 000 zlatých věnoval na výstavbu tzv. levného bydlení svých zaměstnanců)

1888 v čele výboru pro stipendijní podporu nemajetných studentů brněnské německé techniky

1888 zvolen prezidentem Pražské železářské společnosti, v letech 1913-1946 byl po něm nazván v Kladně (v části Kamenné Žehrovice) důl Vaněk

1889 - 1891 výstavba Německého domu (projekt G. Wanderley, W.Böckmann a H. Ende, slavnostní otevření 21.5.1891)

18. května 1891 jmenován čestným občanem města Brna

1898 po Friedrichu Wannieckovi pojmenována ulice (dnešní Podnásepní)

1899-1900 zahájena výstavba kolonie čtyř dvojdomků pro invalidní dělníky v Židenicích (tzv. Friedrichs-Ruhe)

1901 nové projekty objektů v Želešicích (Victoria Baumschule) dle vídeňského architekta K. Fischla, postaven brněnským stavitelem E. Exnerem v r. 1902

2. července 1927 při oslavě 50 let od založení Victoria-Baumschule odhalen památník Friedricha Wanniecka s reliefem od sochaře K.Korschana, po válce památník přemístěn z parku na západní stranu věže u vilky

 

Paměť místa

 

Středověké jádro města Brna vyrostlo během 13. století na zvýšeném terénu petrského a špilberského svahu a bylo od té doby až do 19. století bezpečně chráněno mohutnými hradbami.

Území, na kterém v roce 1865 vznikla Vaňkovka, leželo před těmito hradbami - na rozsáhlé rovině, která byla protkána řadou vodních toků. Domy i pole zde byly proto po staletí vystaveny jak možným záplavám, tak i drancování vojsk, která kdy neúspěšně obléhala Brno.

Úrodná niva meandrující řeky Svratky byla přesto vždy znovu osídlena. Již od středověku se stala domovem a místem obživy nejen zemědělců, rybářů a zahradníků, kteří dodávali na městský trh čerstvou zeleninu, ale i různých řemeslníků, kteří ke své práci potřebovali dostatek tekoucí vody - např. mlynářů, barvířů, koželuhů, jirchářů, sladovníků aj.

Bývaly tu také cihelny, lázně a velká jatka. V 18. století zde existovaly také okrasné zahrady.

S městem uvnitř hradeb bylo toto území propojeno původně Židovskou bránou (od r. 1836 novější bránou Ferdinandovou), která stávala v místech, kde dnešní Masarykova ulice ústí do současného přednádražního prostoru. Ferdinandova brána byla zbořena v letech 1864 - 1866.

Historické cesty - nynější ulice Trnitá a Dornych, vedoucí do města z jihu od Komárova a Tuřan - se po staletí setkávaly na mostě přes svratecký náhon, v místě dnešní křižovatky Dornychu a Křenové.

Svratecký náhon byl upraven již ve 13. století z jednoho ramene Svratky a až do 60. let 20. století procházel ulicí Vodní a Uhelnou a na Dornychu se spojil s Ponávkou a svitavským náhonem.

Výstavba na katastru Trnitá se začala rozvíjet po r.1806, kdy byla vybudována silnice do Komárova.

 

Začátky průmyslu v Brně

 

V r. 1865, kdy byla založena továrna Vaňkovka, měl už brněnský průmysl za sebou celé století bouřlivého rozvoje.

První brněnskou textilní manufakturou byl podnik na dnešní Lidické ulici (v místech hotelu Slovan), který byl přemístěn do Brna v roce 1764 z Kladrub u Pardubic.

V 80. letech 18. století ho přivedl k rozkvětu J.L. Köffiler, který si přizval některé zahraniční odborníky z Porýní, Saska a Wűrtenberska. Většina z nich v Brně zůstala a založila si zde své vlastní podniky (J.H. Offermann na Trnité, H.Schmall, W. Mundy, H.F. Hopf, J.Ch. Gloxin aj. převážně na Cejlu).

V polovině 19. století se kvalitní látky s módními vzory, pro jejichž výrobu se využívalo nejnovějších strojů, vyvážely z Brna úspěšně již do celého světa. Brno bylo v té době známo jako moravský, nebo "rakouský Manchester".

Rostoucí požadavky textilní výroby byly silným podnětem pro rozvoj brněnského strojírenství. V období 1855 - 1865 stoupla strojírenská výroba v Brně a okolí o 30 %, bylo v ní tehdy zaměstnáno již 1200 dělníků.

Vědecký a technický rozvoj v Brně propagovala "Moravská přírodovědecká a vlastivědná společnost", která v r. 1804 splynula s "Hospodářskou společností pro Moravu a Slezsko".

Mezi významné osobnosti této společnosti patřil např. Ch.K.André, V.Petke, H.Hopf, J.V.Schöll, hrabě Hugo Salm a velkoobchodník J. Herring.

Brno bylo v 19. století národnostně smíšeným městem s početnou, politicky a společensky významnou německou a židovskou menšinou. Náleželi k ní nejenom významní vědci a umělci, ale i podnikatelé, mezi něž patřil i Friedrich Wannieck.

Německy hovořícími současníky F. Wanniecka byli např. fyzik a filosof Ernst Mach, zakladatel genetiky Johann Gregor Mendel, průmyslník a mecenáš umění Heinrich Gomperz nebo starosta a historik Christian d´Elvert, který se zasloužil o založení městských parků.

 

Rozvoj města

 

Od r. 1848 v Brně sídlily nejvyšší zemské úřady.

V r. 1850 se připojením 28 původně samostatných předhradebních obcí a 5 katastrů rozrostlo území Brna ze 150 ha na 1816 ha, počet obyvatel se zdvojnásobil z 24 000 na 49 460.

Zrušení cechovní organizace v r. 1859 uvolnilo pracovní síly pro průmyslovou výrobu.

Pro další vývoj samotného centra města bylo určujícím rozhodnutí císaře v r. 1852, kterým Brno přestalo být městem pevnostním a mohlo zrušit své hradby. Hlavním úkolem prvních regulačních plánů se stalo využití uvolněných (tzv. fortifikačních) pozemků, které připadly městu. Plánovitá výstavba okružní třídy se realizovala v 60. - 80. letech. V místě bývalého hradebního pásu vznikly nejenom významné veřejné stavby, ale i promenádní aleje. Nově organizovaná městská správa začala podporovat nejenom materiální rozvoj města ale i jeho život kulturní a společenský.

Tvář Brna se začala pozvolna měnit. Byly zajištěny nové zdroje pitné vody, odvoz a likvidace odpadků, propojení města hromadnou dopravou. Bylo také zahájeno budování kanalizace a veřejného osvětlení.

 

Počet obyvatel rychle rostl:

r. 1850 - 49 500 ob.

r. 1869 - 73 700 ob.

r. 1880 - 82 600 ob.

r. 1890 - 94 400 ob.

r. 1900 - 109 300 ob.

 

Zrušení hradeb mělo vliv i na rozvoj předměstí. Zatímco na severu města vznikaly obytné čtvrtě, na jih a jihovýchod se soustředil průmysl, který toto území svou bouřlivou expanzí zcela přetvořil a jeho životní prostředí poznamenal na více než sto let.

 

Železnice

 

Rozvíjející se textilní a strojírenská výroba vyžadovala spolehlivou dopravu surovin i hotových výrobků na evropské trhy, což mohla do budoucna nejlépe zajistit železnice.

Při budování prvního železničního spojení mezi Vídní a polskou Bochniou bylo Brno už v letech 1836 - 1839 napojeno na Vídeň odbočkou z Břeclavi.

Pravidelná doprava na trati Brno-Vídeň, a to nákladní i osobní, byla zahájena 7. července 1839. (Velký podíl na zbudování první brněnské tratě s nádražím měla firma bratří Kleinů.)

Brno se tak stalo jedním z prvních evropských měst napojených na novou železnici, což zásadně ovlivnilo jeho budoucnost a urychlilo jeho růst.

Za dvanáct let přibyla trať od Prahy a brzy nato trať od Rosic, po které se do Brna dopravovalo uhlí z Rosických dolů. Tato trať končila slepě na tzv. "Rosickém nádraží" (někdy též nazývaném "Dolní" nebo "Uhelné" nádraží).

Během 19. století vjíždělo do města již celkem 6 tratí - od Břeclavi, Prahy, Rosic, Přerova, Vláry a Tišnova. Z Brna se tak stal důležitý železniční uzel.

Množství tratí procházejících územím města umožnilo mnoha průmyslovým podnikům přímé železniční napojení jejich areálů vlastní vlečkou. Nekoordinovanost jejich výstavby však zkomplikovala budoucí rozvoj rozsáhlé oblasti na jihu města.

Trať vedoucí kolem Vaňkovky, která od r. 1870 spojovala Dolní nádraží s Hlavním nádražím, byla zrušena až v 70. letech 20. století. Její násep byl ještě další desítky let využíván jako pěší "lávka" na Zvonařku. Severní část náspu byla odstraněna při přípravě výstavby Galerie Vaňkovka začátkem r. 2004.

 

Vaňkovka 1865 - 1867 - úspěšný start

 

2. prosince 1864 - zakoupil Friedrich Wannieck se svým společníkem Philipem Jellinkem od G. Mällera dům se zahradou na Trnité 21.

Na základě výnosu městské rady a Státního zastupitelství z 21. 3. 1865 byla povolena firmě Wannieck a Phil. Jellinek na Trnité č. 19 a 21 (listina č.5221) stavba strojních dílen, sestávající ze slévárny, kuplovny, hnacího parního stroje, kotelny a montážních dílen, s vyloučením provozu výroby kotlů.

První jarní den (21.březen) roku 1865 je tedy možno považovat za den založení Vaňkovky!

Jakmile poté v červnu 1865 firma obdržela povolení provozu, začala spolupráce Friedricha Wanniecka s cukrovarníkem Juliem Robertem, který pracoval v cukrovaru svého otce Florentina Roberta - rovněž významného cukrovarníka - v nedalekých Židlochovicích. (Sestřenici Julia Roberta Victorii si Wannieck vzal později za manželku.)

Kontinentální blokáda (Napoleon r.1806) zamezila mj. také i dovozu třtinového cukru do Evropy a podpořila hledání nových zdrojů cukru (šťáva z javorových stromů a řepy). Cukrovary proto usilovaly o zdokonalování technologie získávání cukru z řepy.

V cukrovarnické kampani 1864/65 Julius Robert po dlouhé řadě laboratorních pokusů vedle tehdy zavedených technologických postupů získávaní cukrové řepy lisováním řízků a macerací (vyluhováním) ověřil za přítomnosti význačných cukrovarnických odborníků zcela revoluční metodu získávání cukrové šťávy tzv. difuzí.

Jedná se o fyzikálně chemický pochod, při kterém dochází k samovolnému přechodu rozpuštěného cukru ve vodě z místa s vyšší koncentrací cukru na místo s koncentrací nižší.

Pokusy byly ověřeny na adaptované macerační baterii.

První difuzér zkonstruovaný ve Wannieckově strojírně byl úspěšně vyzkoušen v židlochovickém cukrovaru v kampani 1865/66.

Na základě osobního jednání ředitele cukrovaru Asca u Madrasu ve východní Indii F.V. Minchina byla na rok 1866 dojednána dodávka difuzérů včetně modifikovaných řezaček na cukrovou třtinu. Na Světové výstavě v Paříži v r. 1867 obdržel Minchin za cukr vyrobený touto novou technologii jedinou zlatou medaili udělenou v oboru cukrovarnictví.

Na začátku r.1867 byla zahájena sériová výroba difuzérů a také jejich vývoz do zahraničí (zejména v upravené formě pro cukrovou třtinu.) V témže roce byla nová difuzní metoda zavedena ve 27 cukrovarech v Evropě.

Podstatným zlepšením technologie cukrovarnictví získala nová strojírna autoritu a uznání a současně si vytvořila na dlouhou dobu specializovaný výrobní program.

Ve spolupráci nově vzniklé strojírny s J. Robertem pak byly vyvíjeny, konstruovány a vyráběny vedle difuzérů i řezačky a další technologická zařízení pro cukrovarnický průmysl.

Jako doplňková byla zavedena výroba kuchyňských a listových vah (decimálek) a jiných měřících přístrojů.

Nejúspěšnějším výrobkem však zůstaly i nadále cukrovarnické stroje, které byly vyvezeny v 70. letech 19. století do Trinidadu, Luisiany a Rio de Janeira.

 

Vaňkovka 1868 - 1889 - F. Wannieck jediným majitelem

 

Po odchodu Philipa Jellinka do Ruska 20.12.1868 se stal Friedrich Wannieck sám vlastníkem celé továrny. Pod jeho vedením se nadále rozšiřoval výrobní program i samotný areál.

 

Koncem 60. let na stavbě Vaňkovky pracoval a vyučil se zde stavebnímu řemeslu syn spřátelené německé rodiny - mladý Gustav Lindenthal, který se později stal světově proslulým stavitelem odvážných mostních konstrukcí v Pittsburgu, New Yorku, Portlandu … (Narodil se 21.5.1850 v Brně, zemřel 31.6.1935 v v Metuchen, New Jersey, USA).

Od r. 1999 pořádá Engineers Society of Western Pennsylvania společně s Roads & Bridges Magazinem a Bayer Corporation mezinárodní konferenci (International Bridge Conference Awards), na které je každoročně udělována prestižní Medaile Gustava Lindenthala.

Ocenění je uděleno za dosažení jedinečné harmonie mostní konstrukce s okolním prostředím, její estetickou úroveň a úspěšnou spolupráci s veřejností.

 

20.5.1870 byl patentován vynález stroje na řezání krmné řepy a jiných plodin

4.11.1871 první rozšíření plochy továrny přikoupením 305 čtverečních sáhů (1098 m2) za 3477 zl.

1.2.1873 zakoupeno dalších 1051 čtverečních sáhů (3785 m2) za 8910 zl.

11.2. 1874 zahájena stavba administrativní budovy

v r. 1876 byla zavedena výroba dřevozpracujících strojů pro pily, která se však příliš nerozšířila

v r. 1878 byla zahájena výroba odstředivek pro mlékárny

leden 1879 patent na řezačku řepy - tzv. "Difúzní řepný hoblík"

1879 zahájení nepřetržité stavební činnosti v areálu strojírny

 

Vedle obchodních úspěchů nechybělo ani odborné i veřejné uznání.

1880 četná mezinárodní vyznamenání a ocenění cukrovarnických a parních strojů ve Vídni

1882 zlatá medaile na rakousko-uherské výstavě průmyslové a zemědělské v Terstu

1886 získán patent na "způsob a řízení tvarování povrchů pevných kovů"

1888 úspěch na mezinárodní výstavě v Melbourne a diplom na Vídeňské jubilejní výstavě za difúzní přístroj

20. 11. 1888 získán patent na "řezání kovů za tepla a za studena"

 

Výroba parních strojů

 

V r. 1887 vzrostl počet dělníků na 250

V březnu 1888 nastoupil nový technický ředitel Edmund Gams, dosud zaměstnaný u švýcarské firmy bratří Sulzerů ve Winterthuru. Za dva měsíce byla sepsána mezi oběma firmami dohoda, podle níž získal Wannieck právo k výrobě parních strojů Sulzerova typu, které byly nadále vyráběny ve Winterthuru a v Brně

1888 - 1889 postavena administrativně správní budova při ulici Zvonařka, sklad, nový tovární komín vysoký 36 m (tehdy nejvyšší v Brně) a byla zahájena stavba nové kotelny

24. listopadu 1889 zakoupeny sousední pozemky pro vybudování potřebné železniční vlečky.

 

Vaňkovka 1890 - 1900 - komanditní společnost

 

V roce 1890 byla prohloubena spolupráce se švýcarskou firmou bratří Sulzerů právní přeměnou Wannieckova závodu na komanditní společnost.

Veřejnými společníky byli F. Wannieck, obchodní ředitel A. Hněvkovský a technický ředitel E. Gams. K nim se připojila firma bratří Sulzerů jako komanditista.

Získané prostředky byly použity ke stavbě montážní haly, nové slévárny a vybudování vlečky. Dne 22. dubna 1890 byl položen základní kámen obou hal a v červnu 1891 byla stavba dokončena. Neobvykle mohutné spodní vody, které byly ve dne i v noci během stavby odčerpávány, si přitom vynutily hluboké základy a u slévárny speciální betonové hráze.

Pod vedením nového technického ředitele Edmunda Gamse byla Vaňkovka připravena na další růst kapacity výroby - kromě stále zdokonalovaných parních strojů reagovala na aktuální poptávku pohotovým konstrukčním vývojem a výrobou dalších strojních zařízení pro rozvíjející se obory.

 

 

V r. 1890 čestný diplom Zemědělské společnosti na Všeobecné zemědělské a lesnické výstavě ve Vídní

V r. 1891 diplom maďarského ministerstva obchodu na výstavě Keramika Asfalt Cement a Kamenina v Budapešti

 

V r. 1896 došlo k rozšíření slévárny o její severní přístavbu.

Od r. 1896 byly parní stroje typu Sulzer vyráběny už jen ve Wannieckově závodě. Dodávány byly především do zemí rakousko-uherské monarchie a do Německa.

Jen pro Elektrizität-Gesellschaft ve Vídni bylo dodáno 12 parních strojů.

Největší parní stroje vyrobené ve Vaňkovce měly výkon až 4500 PS, nejčastěji 300 až 1000 PS, 85 až 135 ot/min, ležaté stroje byly tandemové, s dvojstupňovou nebo třístupňovou expanzí a s vrtáním válců 600, 850 a 1250 mm a zdvihem 1500 mm, stojaté stroje s vrtáním válců 580, 850 a 1400 mm a zdvihem 900 mm. Vstupní pára dosahovala tlaku 5 až 14 bar.

Koncem 19. století vyráběla Wannieckova firma pro parní stroje také speciální zařízení - maznice, olejové pumpy, dále filtrační přístroje, zařízení na změkčování vody do kotlů a frézovací stroje.

Keramické stroje z Vaňkovky našly uplatnění při výrobě reliéfních barevně řešených keramických obkladů a dlaždic v rámci přestavby Brna kolem 1900 i v jiných městech. Od roku 1898 byly vyráběny i lisy na umělý kámen.

Soustavně zlepšovaná výroba zařízení pro cukrovarnickou výrobu udržovala náskok firmy v tomto oboru. Mezi zákazníky závodu byly téměř všechny cukrovary rakouské monarchie, velmi dobrým odbytištěm bylo i Rusko.

 

Konec jedné epochy…

 

V r. 1897 se vzdal pro nemoc svého místa technický ředitel Edmund Gams a požádal o propuštění z komanditní společnosti. Technické vedení firmy převzal vrchní inženýr Kliment.

Dvaašedesátiletý Friedrich Wannieck již nechtěl (také kvůli svému věku) dále vést rostoucí podnik a netroufal si ho řídit ani jeho syn Friedrich Oskar (zřejmě ze zdravotních důvodů).

Ani firma bratří Sulzerových nemohla v r. 1900 vedení závodu převzít. Podnik, který se po třicet let úspěšně rozvíjel, tak ztratil koncem 19. století svoji dynamiku.

 

Vaňkovka 1901 - 1929 výroba parních turbín

 

18. dubna 1901 byla zahájena fúze s První brněnskou strojírnou (PBS), která byla dokončená 11.1. 1902.

Ztrátu samostatnosti však nahradil velmi perspektivní výrobní program. Ředitelé PBS Ludwig Augustin Lohnstein a Augustin Hnevkovsky rozhodli stavebně i technologicky rozšířit Vaňkovku a zahájit zde výrobu parních turbín podle právě získané licence od anglické firmy Parsons.

V montážní hale postavené v letech 1890 až 1901 pro parní stroje byly instalovány nové stroje a jeřáby o nosnosti 10 a 20 t. Speciální stroje byly umístěny také v přístavku montážní haly a na galeriích středního traktu.

Byla zřízena prozatímní zkušebna turbín a kotelna, která dodávala páru o tlaku 8 bar pro provoz zkušebny a parnímu stroji elektrárny o výkonu 150 HP.

Ve Vaňkovce probíhala nejenom výroba, ale i konstrukční vývoj turbín. Vylepšená konstrukce nazvaná "Erste Brünner – EB" byla např. později použita i jinými evropskými výrobci.

První parní turbíny vyráběné ve Vaňkovce pro elektrárny do r. 1910 měly výkon až 12 000 PS, do 3000 ot/min, vstupní pára měla až 12 bar, 300 °C. Nejčastější výkony pro průmyslová odvětví (textilní průmysl) byly do 1000 PS a do 3000 ot/min.

 

V r. 1903 byla postavena nová elektrárna s velkou kotelnou s novou parní turbínou (později v r. 1914 s turbínou o výkonu 1100 HP), nová zkušebna turbín s kondenzačním zařízením a dvěma chladicími věžemi oběhové vody (920 m3/hod) pro elektrárnu a zkušebnu.

V přístavku vedle modelárny bylo zřízeno v ochranném krytu odstřeďovací stanoviště s první Parsonsovou turbínou z r. 1903 (100 kW, 3 500 ot/min) ke zkouškám pevnosti oběžných kol a závěsů lopatek za zvýšených otáček.

V r. 1910 poskytla PBS významné italské firmě licenci na výrobu parních turbín pro pohon lodí a vyrobila v kooperaci turbíny o výkonu 25 000 PS při 350 ot/min a 450 PS při 2000 ot/min pro rakouské válečné loďstvo.

V r. 1911 vyvolal šéfkonstruktér PBS Julius Fürstenau velkou pozornost svou konstrukcí tzv. smíšené turbíny, která se vyráběla ve Vaňkovce pod označením "Erste Brünner-Parsons – První brněnská-Parsons".

V r. 1913 se zvětšila plocha areálu o zahradu na parcele Trnitá 21 a pozemek u objektu Trnitá 15 pro novou kotelnu s elektrocentrálou.

Během první světové války (1914-1918) a těsně po ní probíhá ve Vaňkovce intenzivní výroba parních turbín i parních strojů.

V r. 1923 vzbudili konstruktéři PBS Franz Lösel a Karl Krischke světový rozruch novou koncepcí parních turbín s mnohostupňovým akčním lopatkováním – systémem "Bauart Brünn - BB".

Největší turbíny vyrobené ve Vaňkovce v letech 1923-1925 měly výkon 16 MW a 23 MW, 3000 ot/min, 17 bar, 375°C a 20 MW, 3000 ot/min, 120 bar, 500 °C.

Po r. 1925 roste technologická náročnost i objem požadavků na turbíny vyšších výkonů a tím i nedostatečnost výrobních kapacit Vaňkovky.

Zastavěná plocha všech objektů Vaňkovky činí 14 700 m2, celková plocha pozemku továrny je asi 30 000 m2.

V letech 1920 –1929 vzniká podle požadavků zákazníků v chemickém, potravinářském, kožedělném, textilním, hutním a strojírenském průmyslu celá řada typů turbín "šitých na míru", zejména typů s regulovanými odběry páry pro průmyslové kogenerace.

 

V celém období 1903 až 1929 bylo ve Vaňkovce vyrobeno celkem 722 turbín o celkovém výkonu 1135 MW, více než polovina z nich byla exportována do řady zemí ve východní Evropě i na Balkán.

 

Vaňkovka 1927 - 1936 - poprvé v ohrožení

 

urbanistické důvody: 1927 vítězný soutěžní návrh arch. Bohuslava Fuchse a ing. Josefa Peňáze navrhuje novou městskou strukturu a likvidaci areálu Vaňkovka.

 

technické důvody: 1927 při jednáních o finančních potížích První brněnské strojírny (PBS) s americkými bankami hodnotí američan Phillipe Dawson Vaňkovku jako zastaralou, nehodící se pro hospodárnou výrobu, se špatným osvětlením a příliš těsnými dílnami.

 

důsledky:

1929 –1930 probíhá převod výrobního zařízení, zaměstnanců i rozpracované výroby z Vaňkovky do areálu PBS na Olomoucké ulici

1930 je areál Vaňkovky uzavřen a v r. 1936 prodán České zbrojovce Brno

1930 – 1936 Vaňkovka zavřená, hlídaná jen noční službou První brněnské strojírny

 

Vaňkovka 1936 - 1990 - v cizích službách…

 

1936-1939 Zbrojovka a.s. Brno - závod Vaňkovka

1939-1941 Wannieckwerk - Vaňkovka se stala součástí závodů Hermana Göringa

 

září 1940 přístavba železobetonových lodí jádrovny a strojírny a rekonstrukce nové slévárny pro zvětšení výrobní kapacity

září 1941 vestavba železobetonového skeletu do modelárny, odstraněny cihelné nadokenní klenby a základy dvou parních turbín

 

1942-1944 Wannieckwerk - Waffen Union Skoda Brűnn

1945-1954 Spojené továrny na obráběcí stroje n.p - závod Vaňkovka

1949-1954 Zbrojovka Brno n.p., závod Vaňkovka

1954-1967 Závody Jana Švermy n.p. závod Vaňkovka – změna názvu Zbrojovka Brno - závod Vaňkovka

 

posledních 30 let činnosti:

 

1967-1996 Zetor Brno n.p. - závod Vaňkovka

 

Výrobní program: čtyřválcové lodní motory, později převážně motorové skříně traktorů Zetor

 

1968-82 Územní plány města schválené vládou navrhují zrušení slévárenské výroby ve Vaňkovce s konečným termínem ukončení výroby 1985

březen 1988 poslední historická tavba - zrušení slévárny, ukončení údržby stavebních konstrukcí

1985-1990 útlum výroby a převedení slévárenské výroby do nové slévárny Zetoru v Líšni

29.10.1990 vyhlášena stavební uzávěra 15. 12. 1992 prodloužena do 31. 12. 1994

 

Naděje pro Vaňkovku

 

1985 generel průmyslu - první snahy o zachování historicky cenných výrobních objektů a areálů v Brně

1987 OÚPA NVmB zpochybňuje nutnost asanace areálu Vaňkovky a zadává na FA VUT Brno zaměření objektů a první urbanisticko-architektonickou studii přestavby a nového využití Vaňkovky

29.10.1990 vyhlášena stavební uzávěra 15.12.1992 prodloužena do 31.12.1994

13. května 1992 Ministerstvo kultury ČR oznamuje majiteli areálu - státnímu podniku Zetor Brno - dopisem č.j.15310/91 své prohlášení areálu strojírny a slévárny Vaňkovka, Zvonařka č.5 za kulturní památku.

 

Předpokladem nového využití Vaňkovky je privatizace:

1996-2000 Vaňkovku vlastní Fond národního majetku

 

Vaňkovka - místo v našem srdci

 

1994 vzniká Nadace Vaňkovka pro záchranu a nové využití areálu

1994 fotografie Vaňkovky od Václava Jiráska vystaveny v Pražákově paláci Moravské Galerie

1996 "Kulturní výběr pro Vaňkovku" prvních tisíc hostů ve Vaňkovce!

1997 první workshopy, výstavy. koncerty a divadelní festival v Modelárně

1998 začíná platit nový zákon o nadacích - nástupcem Nadace Vaňkovka se stává Občanské sdružení Vaňkovka (OSV), město Brno zapsáno jako vlastník Vaňkovky do katastru nemovitostí

1998 Občanské sdružení Vaňkovka (dále jen OSV) pořádá další akce v Modelárně a proniká do unikátních prostorů Jádrovny

1999 Vaňkovka součástí kulturního spektra města, pravidelný provoz v Modelárně, koncerty Moravského podzimu v Jádrovně

 

- OSV organizuje v září petici za vyřešení zdlouhavé privatizace Vaňkovky do r. 2000 (spory o vlastnictví Vaňkovky mezi městem a Fondem národního majetku)

- poslední akce v Modelárně 27. listopadu 1999

 

2000 areál uzavřen

 

Vaňkovka v 21. století

 

červen 2000

 

Vaňkovka definitivně převedena do majetku města Brna, brzy nato představuje firma ECE městu svůj záměr výstavby obchodně - společenského centra

v září je areál vložen do městské rozvojové společnosti Jižní centrum Brno a.s.

v říjnu Občanské sdružení Vaňkovka (OSV) iniciuje workshop, který připravuje ve spolupráci se společností JC Brno a.s., s cílem shromáždit a prezentovat dosud známé informace o stavu areálu a jeho možném využití

 

2001

 

v únoru 2001 navazuje zástupce firmy ECE jednání s OSV

v květnu probíhá v Jádrovně festival Expozice nové hudby ("Jarosláva")

ECE navrhuje možnost využití části Slévárny pro kulturní a komunitní centrum

v červnu OSV organizuje Plánovací víkend pro veřejnost na téma budoucích veřejných prostorů ve Vaňkovce

v září je v Jádrovně v rámci Dnů evropského dědictví konference o historii a budoucnosti Vaňkovky (za účasti zástupce ECE Ing. Wiedermanna)

v listopadu organizuje OSV kulatý stůl se zahraničními experty, zástupci města a firmy ECE o podmínkách a rizicích připravovaného projektu

 

2002

 

leden - Nadace Partnerství, Nadace VIA a OSV pořádá v nově otevřené Moravské galerii na Husově ulici dopravní seminář "Všechny cesty vedou do Vaňkovky"

OSV na základě semináře podává připomínky k projektu Galerie Vaňkovka pro územní rozhodnutí

v březnu podává OSV společně s JUNIOREM – Domem dětí a mládeže záměr na využití Strojírny městské akciové společnosti Jižní centrum Brno a v květnu pořádají společně v jádrovně propagační akci „Heuréka, už to mám“, doplněný seminářem s odborníky na interaktivní vzdělávání

v září navštíví Dny evropského dědictví ve Vaňkovce potomci zakladatele F.Wanniecka z Mnichova

15. října schválilo ZMB změnu ÚPZ jižní části centra - Funkční regulace předepisují pro bývalou strojírnu a administrativní budovu „využití pro kulturu, vědu a vzdělání včetně administrativního zázemí“

OSV zahajuje jednání s Jihomoravským krajem o záměru využití strojírny pro interaktivní vzdělávací centrum STUDIO VAŇKOVKA Zastupitelstvo města Brna schvaluje změnu územního plánu umožňující vydání územního rozhodnutí pro výstavbu obchodní Galerie Vaňkovka

 

2003

 

v květnu OSV připomínkuje dokumentaci ECE pro územní rozhodnutí

v červnu OSV připomínkuje dokumentaci ECE pro stavební povolení

v srpnu zahájeno stavební řízení Galerie Vaňkovka

v září OSV organizuje výstavu fotografii "Vaňkovka magická" v Jižním křídle Křízové chodby Nové radnice

pokračuje jednání s JMK a příprava podkladů pro předběžnou studii proveditelnosti STUDIA VAŇKOVKA

na podzim vydáno stavební povolení Galerie Vaňkovka

v listopadu zahájena demolice části areálu - modelárny, slévárny a části jádrovny

 

2004

 

v únoru předána Specifikace projektového záměru STUDIO VAŇKOVKA - centrum interaktivního vzdělávání vedení akciové společnosti Jižní centrum Brno

v březnu oficiální položení základního kamene stavby Galerie Vaňkovka

v létě podepsána smlouva mezi ECE a Občanským sdružením Vaňkovka o pronájmu prostor v Galerii Vaňkovka - v přízemí bývalých šaten slévárny - pro centrum nevládních neziskových organizací Jihomoravského kraje

 

23. března 2005

 

slavnostně otevřena nákupní Galerie Vaňkovka (investor ECE)

23.3.2003 dokončena rekonstrukce bývalé strojírny a administrativní budovy (investor Jižní centrum Brno a.s.)

23.3.2005 otevřeny prostory nového kulturního centra a centra nevládních neziskových organizací města Brna a Jihomoravského kraje Slévárna Vaňkovka (Občanské sdružení Vaňkovka a partneři - sdružení Práh a sdružení YMCA)

 

 

 

Jak se rozhodovalo o Vaňkovce (1994 – 2000)